Nejbolestnější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...:(

Život je velká dráha řízená osudem a na té dráze jsou křižovatky náhod zaznamenávající ,hodiny ,minuty a sekundy lidského času ..a Ty se nikdy nedozvíš,zda jsi o minutu neminul svou velkou lásku či o sekundu neuhnul smrti....
13.11.2007 00:31:09 | stálý odkaz




Vzpominka na minulou noc...


...............
Ležím, začínám na tebe myslet a čekám na Tebe. Jak se náhle přiblížíš k mojí
posteli, toužím, abych Tě co nejdřív mohla uchopit a stisknout, neboť nemohu
zapomenout na minulou noc, když jsi ke mně přišel tak nečekaně, uprostřed
tiché a klidné noci. Co se stalo v mojí posteli ve mně stále zanechává
žhavou vzpomínku. Přišel jsi odnikud a bez zábran jsi si lehl na moje nahé
tělo..., vycítil jsi mou bezbrannost, takže jsi mohl ukojit svůj hlad,
kousl jsi mě bez náznaku viny, bez zeptání. Když jsem se vzbudila, už jsi
byl pryč.
Hledala jsem Tě, ale žádná stopa, jen ložní prádlo bylo svědkem minulé noci.
Moje tělo ještě stále nese Tvoje stopy, takže je těžké na Tebe zapomenout,
ale dnes v noci na Tebe budu čekat...ty zasranej komáre!!!!!!!!
13.11.2007 00:28:12 | stálý odkaz


Život!


Na kopci nad jezer seděl stařec s malým chlapcem."Co vidíš?"zeptal se stařec chlapce."Vidím vodu,"zněla chlapcova odpověď."Jenom vodu?"Podívej se pořádně."Chlapec se dlouze zadíval na jezero a pak řekl:"Ty záblesky,co nás oslňují,to si na vlnách slunce s větrem hraje.""Výborně,chlapče, umíš se dívat."A co vidíš ty,dědečku?"Já vidím život."Chlapec se podíval nechápavě na starce,který měl v očích slzy.....O sedmdesát let později seděl na témže kopci nad jezerem onen chlapec,nyní již stařec.Malý chlapec, sedící vedle v trávě,se ho zeptal, co vidí.A on mu se slzami v očích odpověděl:"Já,chlapče, vidím život."
13.11.2007 00:27:42 | stálý odkaz



POHÁDKA

Skoro jako pohádka: Bylo... nebo nebylo... před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo.Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?Já tě, lásko, nemůžu vzít. odpověděla pýcha, tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď.Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem: Smutku, prosím, vezmi mě s sebouAch lásko, řekl smutek,já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.Najednou řekl nějaký hlas: Pojď lásko, já tě vezmu. Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?To byl čas, odpovědělo vědění.Čas? zeptala se láska, proč mi pomohl čas?A vědění odpovědělo: Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě
13.11.2007 00:25:58 | stálý odkaz


Prasklé hliněné nádoby


V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.

Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jeden a půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost, a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.
Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka: Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.

Nosič jí takto odpověděl:
- Všimla jsi si, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To Ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.

Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, tak dělají náš život velmi zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je, a uvidět v něm to dobré.
13.11.2007 00:25:28 | stálý odkaz


:-)

Možná že se potkáváme a míjíme, třeba se i letmo za sebou poohlédneme, ale tím to končí, ani jeden totiž nevíme, že oba postrádáme po svém boku slušného a pohodového partnera, který chce vytvořit hezký a rovnocenný vztah, založený na vzájemné úctě, důvěře a toleranci, kde dokážeme být životní oporou a zároveň i prima kamarádem. Třeba jsme oba takoví, jen to o sobě nevíme
13.11.2007 00:25:01 | stálý odkaz


.:-)

Buď silná osobnost!! Bolest přejde!! Ptáš se co když přijde další?? Pak buď ještě silnější!!A tak s každou další budeš sílit, až nakonec přijde ta poslední!! A Ty?? Už budeš z oceli a mít srdce z ledu, však budeš vědět, že láska Ti už neublíží!! ..
13.11.2007 00:23:42 | stálý odkaz


OBDOBÍ


Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ ... naše cesta životem
nám je poslala na určité OBDOBÍ ... většinou se navzájem od sebe něco
naučíme, zažijeme něco supr, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si.
... většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli anebo nás přinutí
vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali. Obvykle zažijeme s těmito
lidmi hodně zábavy, no je to jen na určité OBDOBÍ ...
13.11.2007 00:23:10 | stálý odkaz


DŮVOD



Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření
naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a
podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát,
jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo. Jsou tu proto, že
my potřebujeme, aby tu byli. Později, když už se náš problém vyřešil anebo
přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných, tak tato osoba udělá
anebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah. Někdy tyto osoby zemřou.
Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba
uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila. Naše modlitba byla
vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.
Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření
naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a
podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát,
jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo. Jsou tu proto, že
my potřebujeme, aby tu byli. Později, když už se náš problém vyřešil anebo
přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných, tak tato osoba udělá
anebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah. Někdy tyto osoby zemřou.
Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba
uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila. Naše modlitba byla
vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.
13.11.2007 00:22:20 | stálý odkaz


:-)

O PŘÁTELÍCH
Lide přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo
na CELÝ ŽIVOT.
Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.
13.11.2007 00:21:04 | stálý odkaz


Scházíš mi čím dál víc



Dávno vůbec nevím
To proč jsem byla tak zlá
Ty stáls tam stále němý
A pak jsi prostě šel dál

A já jsem za tvým stínem
Když v tmách se ponořil
Tím náhlým prázdnem mávla
Svět můj neshoří

Čas všechny bouře zháší
Však léčit nás neumí
Z těch výčitek co straší
Bolavé svědomí

I nejvřelejší lítost
Zháší chladný proud
Vzpomínek a přání
Co v nás hned procitnou

Scházíš mi čím dál víc
Z těch všech důvodů
Co sotva zvládnu říct
Scházíš mi kam se podívám
Prostě scházíš mi čím dál víc

Už tolikrát jsem byla
Tak blízko, že zavolám
Já jsem se nezměnila
Tvé číslo na z paměť znám

Jen dál mám strach jak malá
Kdo mě uslyší
Pozná jak láska sálá
Z těch slov nejtišších

Scházíš mi čím dál víc
Z těch všech důvodů
Co sotva zvládnu říct
Scházíš mi kam se podívám
Prostě scházíš mi čím dál víc

Scházíš mi čím dál víc
Z těch všech důvodů
Co sotva zvládnu říct
Scházíš mi kam se podívám
Prostě scházíš mi čím dál
13.11.2007 00:20:24 | stálý odkaz


Sbohem buď má tajná lásko


Sbohem buď má tajná lásko
Každej prý to o nás ví

Je to průšvih že to prasklo

Odplouvá nám tajemství


Nejsem víc tvou kněžnou vílou

Stěnka Razin byl jsi můj

Když neznáš ten starý příběh

No tak Bůh tě opatruj

Povstalec si kněžnu nabrnk

Rozum spát šel, velel cit

Když mu došlo, co si spískal

Šel ji bít a utopit


Posledná ta ňadra dmoucí

Krásne líčko, očí zář

Líbá šíji běloskvoucí

Strašný čin zří lúny tvář

Jenže já se stejně plácám
Dál a dál je spásný břeh
Tak si jeď tvá stará jásá
Láska mstí se na lidech

Pohlaď si mě na stokrát

Je to smůla že to prasklo

Vždy tě budu milovat


Je to smůla že to prasklo

Stejně vím - že máš mě rád
13.11.2007 00:18:34 | stálý odkaz



Životní pravda


Nikdy neopouštěj někoho,koho miluješ,pro někoho,kdo se Ti líbí,protože ten,kdo se ti líbí,tě opustí pro toho,koho miluje.
dnes 20:35 Tojsemja
ahoj
Noční obloha:Mlčky hledím vzhůru přepočítám všechny svíce našeho přátelství.
Kéž nikdy nezmizí
z oblohy mého života.
Tolik důvěry v nich skládám,
že svítit budou na cestě poseté trním.
Jak sobecky si přeji mít tě nablízku.
Odpust mi mou upřímnost
Příteli,
že nechci spatřit padat hvězdu....
13.11.2007 00:17:40 | stálý odkaz





© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se